Krásný první červencový večer přeji :)
Pár z vás mi psalo, že v minulém Leangains food inspirations jsem naznačovala něco o tom, že se mi něco vymklo z rukou. Nechtěla jsem to psát každému zvlášť, ale slíbila jsem, že o tom napíšu článek.
Nepíše se mi to lehko, ale musím se vypovídat a třeba i tímhle někomu otevřu oči.
Kdo můj blog čtete pravidelně
(a za to vám moc děkuji :)) víte, že jsem si prošla
sacharidovými vlnami. Po 3 týdnech jsem měla nařízený
cheat day. Byla to má první zkušenost se
záchvatovým přejídáním. A po posledním týdnu sach. vln to pokračovalo dál a dál. Ale to je jen malý střípek něčeho, co ve mě propukl a já si to nechtěla připouštět. Po sach. vlnách jsem se rozhodla najet na
leangains. Vypadalo to suprově! Jenže jsem si to špatně spočítala a po týdnu jsem přibrala jak dobytek :D Naštěstí jsem pak ve skupině na facebooku poznala pár moc fajn lidí a jeden z nich mi to přepočítal. Měla jsem v plánu ještě zhubnout tuk na břiše, což se dařilo. Měla jsem kalorie nastavené na trénink. dny 1500kcal a na netrénink. dny 1300kcal. Málo? No to víte, že to bylo málo! Ale mělo to svůj účinek, tuk šel pěkně dolů, začala jsem se silovými tréninky a měsíc a 3 týdny jsem jedla jen
clean, bez žádného přejídání a sladkostí obecně. Moc moc se mi ta moje postava začínala líbit! JENŽE..okolí mě vidělo jinýma očima. Denně jsem poslouchala ze všech stran, ať se koukám najíst, že se
všem ztrácím před očima. Ale já jsem si dala "špunty do uší" a jela si dál to svoje.
V kalorickém deficitu.
Nedávno jsem musela k doktorovi, aby mi vyplnil papíry, co se brigády týče. A jelikož mi za 2 týdny bude 19, rovnou mi udělal i 19ti letou prohlídku. Měřil mě, vážil...moje váha mu málem způsobila infarkt, když si spočítal, jak málo na svou výšku vážím. Zavolal si mou mamku a totálně jí vynadal a pohrozil, že jestli do měsíce nepřiberu nad 50kg, bude to hlásit a já skončím v léčebně nebo v nemocnici. Opět jsem neposlouchala. Až když mi mamka brečela do telefonu, že nechce, abych jí umřela, že už jsem jen 3kg od totálního kolapsu organismu nebo dokonce smrti, jsem trochu začala uvažovat nad tím, že jsem možná opravdu až moc hubená. Probrala jsem se až když mi
začal blbnout i menstruační cyklus...
O víkendu jsme jely s mamkou a ségrou k babičce. Měla jsem upečený banánový chlebíček, protože jsem věděla, že u babičky bude opět plno sladkostí a dobrot a bude se slavit, tak abych i já si tam mohla zobat. Ještě před tím jsme jely nakoupit do Lídlu. Všechno bylo v pohodě až do chvíle, kdy mamka se ségrou dostaly chuť na zmrzlinu. Já jsem chuť neměla a nedokázala jsem jim to vysvětlit. Ztrhly jsme hádku přes celý obchod a se slzama v očích jsem se vracela pro třetí kus nanuka, pro mě. A slzy pokračovaly v autě, kde jsem ho s donucení snědla. Klepala jsem se celou cestu a jen přemýšlela nad tím, jak teď budu děsně tlustá. PO JEDNOM NANUKU. Dojely jsme k babi a první co bylo, když mě viděl děda? Čoveče holka, tys nám nějak váhově spadla! A jelikož si nic moc už nepamatuje, o víkendu jsem to slyšela nejmíň 20x. A proto jsem se rozhodla, že abych všem udělala radost, budu se celý víkend tláskat samým smaženým, tučným a sladkým.
Kam tím směřuji?
Za víkend jsem přibrala 4kg. Samozřejmě většinově byla zadržovaná voda v těle a podobně, ale něco málo mi zůstalo. Sice jen z tuků, ale zůstalo a to byl cíl. Najednou jsem si uvědomila, že přece nechci umřít a chci být zdravá! Ale v hlavě se najednou objevily dvě mé já. Jedna "chci být zdravá" a ta druhá "anorektická já". Mlátily se ve mě každou minutu. Většinou vyhrála "chci být zdravá" a i když jsem si nevybrala tu "nejzdravější cestu" k nabrání kg, tláskala jsem se skoro celý týden jen sladkostmi. Samozřejmě jsem jedla i zdravě, ale pár cheatů v podobě tisíce kalorií se objevilo :D
Také jsem si začala psát s pár holkama, co si anorexií prošly a vyhrály nebo vyhrávají. Samozřejmě jsem si to musela v hlavě urovnat já sama, ale najednou, když vidíte a čtete zprávy od holek, které vám rozumí a podporují vás...tak je to zase o kousek jednodušší.
A závěrem?
V sobotu jsem se s mým problémem svěřila mému moc dobrému kamarádovi a ten mě v tom tedy opravdu nenechal. :D Vzal mě na koncert, kde mě vykrmil 2 trdelníky, velkou klobásou s chlebem a kečupem a štrůdlem se šlehačkou a zmrzlinou. A pak já sama- dobrovolně jsem si koupila zlaté polomáčené a kokosový suk a pořádně se nadlábla. Druhý den jako bych se probudila do jiného světa. Přijela jsem domů, tentokrát z našeho koncertu, dala jsem si oběd a protože jsem měla chuť, bez výčitek jsem si dala čokoládu. Pak to samozřejmě pokračovalo, ale víte co? Byla jsem za to děsně ráda! Najednou jsem si opravdu uvědomila, že radši budu mít trochu toho tuku na bříšku než abych se trápila a řešila, že jsem si vzala o jahodu víc, než jsem měla napočítáno v makrách. Nechci a nechtěla jsem umřít.
A víte co?
Dnes už jedu druhý den sice zase svojí "zdravou" stravu a chodím do posilovny. Mám ale 100% větší sílu, energii a dobrou náladu a cítím se jako nový člověk :) Uvědomila jsem si, že je důležité být zdravá a spokojená, než být kost a kůže. Dokonce se sama sobě teď líbím víc! Trošku se mi zalilo bříško, nejsem už tak vychrtlá a rozhodla jsem se jet "objemovku" s leangains v kombinaci s IIFYM.(když vám to sedí v makrách a v kcal, můžete si dát klidně celý jídlo jen v podobě tabulky čokolády :) ) Ano, přibrala jsem. A asi ne žádnou svalovou hmotu, ale jen tuk. Ale jsem za to moc ráda! Už mě nebolí ledviny, není mi taková zima pořád a hlavně... moje "anorektické" já uteklo. Neřeším, že mám o pár gramů víc tohohle či tohohle. Dávám si to, na co mám chuť a bez výčitek. Protože mi už došlo, že tělo potřebuje energii k tomu, aby se nějak tvarovalo. A přece jen z kůže svaly neuděláte :)
Jsem teď opravdu moc moc šťastná, že jsem dospěla k takovému názoru. Samozřejmě jsem vám to tu napsala ve "zkratce", i když to tak nemusí vypadat :D Moje dvě osobnosti se opravdu mlátily každou minutu a já byla jen ve tmě. Ale teď vidím jen samá pozitiva a trochu toho tuku? Hahá, jen ať tam je, já si z něj jednou ten six pack přetvořim! :D Ale zdravou cestou, bez minimální stravy. Teď si baštím jako královna a budu ještě víc, protože budu navyšovat kalorie! TAK :) Netvrdím, že jsem úplně za vodou...ale jsem na dobré cestě a opravdu si věřím, že to zvládnu!
Takže vy, kteří jste dočetli až sem, vám moc děkuju a prosím vemte si z toho ponaučení. Nechtějte spadnout do takovéhle propasti plné výčitek, odpírání a nakonec i slz a zdravotních problémů. VŠEHO S MÍROU. Teď už to vím i já a když se zpětně kouknu na své fotky hubeňoura, chce se mi brečet, protože to opravdu není hezké a mé okolí mělo pravdu. Teď už to vidím i já a jsem si vědoma toho, že je nutné jíst dostatečně. Tělo se vám za to odvděčí a ne, nebudete tlustý. Ani já nejsem a to, že jsem snědla za tenhle týden opravdu hooodně kcal :D :)
Tak doufám, že jsem někomu otevřela oči, stejně jako jsem si je musela velmi pracně otevřít i já...
Krásný zbytek večera a dobrou noc :)