Krásný slunečný den přeji!
Tak po víkendu jsme tu měli pondělí, kdy jsem nemusela do školy- ségra vyhrála 2 lístky na muzikál s Anetou Langerovou, bylo to úžasný, úžasný, úžasný! :) A dnes už teda sedím ve škole, ale to mi vůbec nevadí, protože se blíží čtvrtek, kdy jedeme s mamkou a ségrou na 4 dny do Paříže ♥ Juchuuu
Ale teď už k tématu.
V sobotu jsme měli s mamkou a ségrou naplánovanou návštěvu babi a dědy. Bydlí od nás asi hodinu jízdy autem, hohooo konečně jsem zase po delší době seděla na delší dobu za volantem :D Mám z toho ohromnou radost, že mamka- zkušená a dobrá řidička (to myslím opravdu vážně!) mě chválí, že jezdím dobře a dokonce ani nemá strach nechávat se mnou ve předu sedět ségru. :)
Vyjely jsme odpoledne, takže jsem si stihla ještě i zacvičit. Babička bude brzy slavit narozeniny, a protože tam v tu dobu nebudeme moci být, slavit bylo v plánu právě tenhle víkend. Tak jsem si řekla proč ne, jeden den povolím a dopřeju si ten vychvalovaný cheat day. Vždy se k babi a k dědovi moc těším, mám ráda ten starý nábytek, vůni a vlastně vše je tam kouzelné :) Upekly jsme se ségrou něco jako cheesecake, nevypadalo to tak jak mělo, ale chuťově to splnilo to, co mělo :D A jelikož jsem si tedy řekla, že si dnes dám na co mám chuť, naporcoval se náš slavný cheesecake, moje nejoblíbenější babičky jablečnopudinková buchta a já jsem si dovolila otevřít moje nejoblíbenější rozinky v čokoládě a nakonec ještě nějakou něměckou bílou čokoládu (lepší jsem v životě nejedla).
Naivně jsem si myslela, že si dám od každého ždibec a nechám to být. Nene. Samu sebe jsem překvapila, jak jsem do sebe házela řádku po řádce, hrst po hrsti a kusy buchty a koláče! Bylo mi opravdu těžko a špatně, snědla jsem toho opravdu tuny. Takže tramtadadááá- PŘEJÍDÁNÍ se dostavilo. Nechápala jsem sebe samu, jak jen jsem to mohla dopustit. Ale výčitky jsem neměla, vždyť to bylo po několika měsících a dneska mám přeci ten slavný cheat day, takže smím vše. Opravdu ani chuť už jsem na to neměla a stejně jsem to do sebe házela pořád dokola. A aby toho nebylo málo- babička koupila takovou tu "čokolískovou pomazánku", co není ani čoko a oříšků tam nebylo ani půl procenta. Ale to právě bohužel miluju. Tu umělou a sladkou chuť hnusnýho, ztuženýho, na hnědo obarvenýho tuku. Tak šup a před spaním rovnou čtvrt kelímku...bylo mi opravdu špatně a spát jsem šla totálně vyčerpaná, zklamaná sama ze sebe, s bolavým břichem, ale bez výčitek! Byla jsem rozhodnutá, že druhý den už pojedu zase svůj normální režim. ZDRAVÝ režim.
Snídaně byla fajn- rýžová kaše, skořice, banán. Tenhle den jsem zároveň měla odpočívat, necvičit. Rozhodly jsme se udělat si výlet na rozhlednu, babi si vzala svoje nordwalkingové hole a šlo se. Paráda, dokonce i pohyb byl! Měla jsem radost, i když psychicky jsem ze sebe byla totálně hotová, jak tělo bez duše. S nikým jsem nemluvila a jen jsem držela slzy na krajíčku. Nakonec jsem to mamce stejně řekla, ulevilo se mi a to ona mě přesvědčila, že nejsem nemocná, že jedno přejedení nic neznamená, že jsem akorát extrémně založená na svým zdravým jídle a že právě v tomhle bych měla povolit a občas si dopřát. A tak jsem se do toho pustila. K obědu měla být svíčková. V sobotu večer jsem se totálně s mamkou a s babičkou zhádala, protože jsem tu svíčkovou odmítla jíst...Jestli teď kroutíte hlavou, věřte, že já jí teď kroutím taky.
Po takové hádce, kdy jsem hystericky brečela, babička brečela, protože její hlava si to přebrala tak, že jsem anorektička a zároveň do sebe za den hodim 20kg čokolády a ne a ne jí to vymluvit, jsem se rozhodla se sebou opravdu začít něco dělat. A první krok byl sníst talíř té výborné svíčkové od babičky. A? Dokázala jsem to, dokonce jsem si ještě přidala! :) Měla jsem ze sebe radost, ale stejně jsem byla ze sebe psychicky na dně...
Po svíčkové jsem si řekla, že sobota je už minulostí a že se svět nezhroutil, prostě jsem snědla velké množství sladkého. To je toho. Ale že neděle už bude zase mým normálním dnem, plným zdravého a chutného jídla. Celý den jsem to poctivě dodržovala. Dokonce na výletě jsme se stavěli v cukrárně pro odpolední pokračování oslavy a dortíků jsme koupili...no dost. A já jsem odolala a ani kousek ničeho sladkého jsem si nedala. Byla jsem spokojená, že ta myšlenka na to- sněz všechno na co přijdeš, už mě přešla. Bohužel večer mě ta myšlenka opět začala pronásledovat a i když jsem odolávala pěkně dlouho, nakonec jsem opět skončila se zabořenou lžící v čokolískové pomazánce, tentokrát jsem snědla rovnou půl kelímku. K tomu jsem přihodila pár kousků koláče a půl tabulky hořké čokolády. Ale dokázala jsem se "ovládnout" a nezašla jsem až do extrému, kdy by mi bylo špatně. Aspoň že tak...
Můj první ranní běh
Ten večer jsem šla spát opět bez výčitek, jelikož jsem si řekla- je víkend a neměla jsi sladké pěkných pár měsíců. Prostě sis hodně moc trochu dopřála, navíc jsi u babičky, to se musí...
Ale zítra začíná nový týden. Začne tvůj nový život.
Vstaneš s úsměvem, bez psychických problémů a zase se zdravým a dobrým jídelníčkem.
A tramtadadáááá ráno jsem se probudila, sluníčko za oknem. :) A najednou mi hlavou projela myšlenka- nazuj boty a běž si zkusit zaběhat! A tak jsem neváhala a šla jsem. Byl to můj první běh v přírodě asi po roce a půl, kdy jsem běhání vzdala. Neuběhla jsem totiž ani na konec naší ulice bez zadýchání a bylo mi i dost špatně.
Ale tentokrát to bylo jiné. Přeci jen už teď něco málo vím o tom, co jíst/pít před/po tréninku. Protáhla jsem se a vyběhla. Nahodila jsem akorát takové střední tempo, nechtěla jsem to přeci přepísknout hned na začátku. :) Zapla jsem stopky a běžela křížem krážem. 20 minut bez přestávky jsem běžela! Byla jsem na sebe pyšná :) Přišla jsem domů, akorát se všichni probouzeli. :) Hned na mě bylo nejspíš poznat, že už nejsem ta skleslá holka, kterou měli celý víkend před očima, ale že jsem nový, šťastný člověk :)
A tak v tom teď pokračuji.
Ranní běh mi krásně zvednul náladu, měla jsem čas si vše v hlavě přerovnat a možná jsem trochu i zatočila s tou tunou tuku co mi po víkendu zbylo na břiše. :D Ale víte co? Lidi chyby dělají a díky nim se pak stávají lepšími, silnějšími. A přesně tak se teď cítím. Dnes je úterý. Nemyslím na žádné sladké, nemám na to vůbec žádnou chuť. Jsem opět ve svém zdravém režimu, ale přes to vím, že jeden talíř svíčkové se 3 knedlíky mi z postavou nezatočí, nebo pár kostiček čokolády, když bude chuť.
Ano, přejídala jsem se 2 dny po sobě samými tučnými a nezdravými pochoutkami a o to víc teď na sobě budu pracovat. Jak fyzicky, tak hlavně také fyzicky! Vím, že jsem každým dnem silnější a vím, že takovéhle přejídání se už u mě nedostaví. Prostě to vím.
A stačilo k tomu jen tak málo. Vyrazit brzo ráno běhat a srovnat si všechno v té mé tvrdohlavé hlavě. Ale stálo to za to a já jsem novým, vyrovnaným člověkem a už žádný malý prohřešek v podobě kousku buchty nebo kostičky čokolády nebudu řešit. Jsem na sebe pyšná a prostě- musela jsem si tímhle projít, přejedením, že jsem málem strávila noc na záchodě jak mi bylo špatně, i psychickým týráním sama sebe. Díky tomu jsem teď kým jsem a každé ráno začínám s úsměvem. A hlavně vím, že mé staré já už je tabu.
Jsem novým a silným člověkem, plným energie a radosti ze života. :) Konečně jsem na tohle bohatství přišla. Ale musela jsem na to přijít tímhle způsobem? JEDNOZNAČNĚ ANO! Já si totiž vždycky musím nejdříve pořádně namlít hubu, abych si uvědomila jaký kraviny občas dělám :)
Takže vítej nový a šťastný živote, vítej :)
A vám, pokud jste dočetli až sem moc moc děkuji a vážím si toho! Nebylo lehké se o to s vámi podělit, ale budu ráda za každý váš komentář. Jak kladný, tak i záporný (s těmi ale prosím opatrně :D ), protože jen díky tomu si budu uvědomovat své hlouposti :)
