středa 9. dubna 2014

Závist nebo starost?

Krásný středeční večer!
Dnes mám trochu více času, než normálně, tak jsem se rozhodla se zase po nějaké době ozvat. (určitě jste všichni nadšení :D )
Nečekejte dnes žádnou z mých nezáživných a nedůležitých poznámek a pocitů, co se mého vlnění týče..dnes bych se chtěla věnovat něčemu, co mě poslední dobou provází až příliš často.
Ano..
Zhubla jsem ze svých 68kg na 50kg během 6,5 měsíce. Někomu se 18kg může za takovou dobu zdát moc a já to chápu. Pro mé okolí to je asi velký šok, když mě vidí, protože na mě tak trochu visí veškeré oblečení. Hlavně tedy džíny. (pochopte... nemám peníze na to, kupovat si nový šatník,..a tak nosím to, co mám) Má rodina už si tak trochu zvykla. Samozřejmě v rámcích možností, protože např. babička se nemůže smířit s tím, že jsem hubená, nemám teď skoro žádná prsa (s tím se taky asi nikdy nesmířím) a prostě celkově vypadám jinak a nejím ty její dobrůtky (nejradši bych jí vyjedla celý pekáč, to je jasňačka! ) Nemám zatím peníze na to, chodit např. 3x v týdnu do posilovny, abych nabrala nějakou svalovou hmotu a nevypadala tak vychrtle. Pořád se to snažím řešit, ale prostě to teď finančně nejde, a proto cvičím program P90X- v teple domova. Sice např. trénink alá ramena a ruce je pro mě děsná flákačka, protože zatím co na videu i ta ženská cvičí s 12kg činkami, já si ty svalíky šolíchám 1,5kg- nemám peníze na to, koupit si těžší! :/ Takže např. s tímhle tréninkem to zabíjím, protože vlastně nic nedělám :( :D Ale teď už k tomu, proč tohle všechno píšu.
Myslím si, že kdo mě čtete pravidelně, tak víte, jak moc miluju sladké! Od povidlových buchet, přes rozinky v čokoládě až k mé nejvíc milované bílé čokoládě a nutelle! ALE...protože vím, že to pro mé tělo není nejvhodnější strava, vzdávám se toho- a to zcela dobrovolně. A jím si zdravě. :) Teď momentálně vlním a mám takový dojem, že i po týdnu a půl jdou na mém těle změny poznat. Mám plošší bříško, už vykukují ty svalíky Jupííííí! Ale jak říkám- ve svém oblečení vypadám jako kost a kůže. I když podle mě jsem pod tím oblečením spíš svalík a kůže. 
V mém okolí jsou mí známí rozdělení na dva týmy. Ti, kteří mi přímo tleskají, obdivují a fandí mi v tom, co dělám a co jsem za těch 6 měsíců dokázala. A pak tu jsou ti, kteří mi říkají, jestli už to náhodou nepřeháním a z jejich úst se ozývají slova jako anorexie, bulimie. V tomto druhém případě mi jdou až slzy do očí a zároveň bych ty dotyčné prohodila oknem. Proč? Protože netrpím ani jedním! Jídlo miluju a kdybych mohla, jím každou minutu. (něco dobroučkého, slaďoučkého :P :D) Ale rozhodla jsem se jít si za krásnou, štíhlou a ZDRAVĚ VYPADAJÍCÍ postavou a to, že mě ostatní vidí chroupat zeleninu už není můj problém. Holt mě vidí zrovna v tu dobu, kdy tu zeleninku chroupu, ale už pak nevidí i ty ostatní potraviny, jako ovoce, kašičky, maso, tofu a různé přílohy k tomu. ( teď ve vlnách je to samozřejmě jiné).
Například dnes jsem byla vyměnit si ložní prádlo u naší vychovatelky na intru. Ví, že pravidelně cvičím a stravuji se zdravě. Párkrát se mě i dokonce ptala na nějakou tu radu, což mě potěšilo :) Ale dnes mě opravdu dostala...podávala mi tak to prostěradlo a říká mi: "Janičko, tak jsem dostala dnes takový email...noo o těch anorektičkách a bulimičkách. A tak jsem si hned vzpomněla na tebe! " V tu chvíli jsem ani nevěděla co na to říct, jak mě to zarazilo. "Nepřeháníš už to trochu?" Tak jsem jí jen tak odpověděla, že opravdu netrpím ani jedním a že miluju jídlo a odešla jsem...
Ano, přiznávám, že má postava opravdu teď vypadá hubeně. Ale tu moc hubenou holčinu ze mě dělá to plandající oblečení...když se vysvleču, najednou je ze mě skoro fitness modelka! :D Prostě svaly tam jsou a žádná kost a kůže nejsem. Tečka.
A mé plány do budoucna?
Rozhodně nechci zůstat tak, jak vypadám teď, nebo jak si typuji, že budu vypadat po vlnění. Šetřím si na permanentku do posilovny a začnu se silovým tréninkem! Protože už nemám náladu ani nervy poslouchat pořád v mém okolí, jestli už nesměřuji k anorexii.
Ne a ne a ne.
Takže po vlnění hezky pěkně začnu papkat ten můj protein, co na mě čeká doma a začnu posilovat s těžšími váhami, abych trochu narostla i přibrala na váze :)
Tak.. jestli jste dočetli až sem, moc vám děkuji, protože to jsou zase jen mé nepodstatné žvásty a myšlenky,  ale samozřejmě budu ráda za každý váš komentář a názor, který na tohle máte! :)
Krásný zbytek večera přeju a dobrou! :)
Vaše slamovic

6 komentářů:

  1. hranice mezi tím, co je zdravé a co už zdravé není, je strašně tenoučká.... když sleduju cvičící holky, jak málo občas jedí :( taky mám strach... přeju rychlé nabrání! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím jak tenká ta hranice je..ale mimo sacharidové vlny jím pořádně! :D Akorát v té zdravé podobě...

      Vymazat
  2. Dost dobre chapu tve pocity. Ja mam na vysku 177 cm nejakych 70 kg a i tak mi furt rikaji, ze jsem hubena. Teda spis babicka apod. :D Je pravda, ze driv jsem mela postavu kde nic tu nic, ale v min.roce se mi podarilopribrat 3 kg svalu a myslim, ze celkove jsem se o neco vic osvalila, tak uz to vypada lip. Nicmene furt mi nekdo rika, jak jsem hubenouckaaa. :DHlavu vzhuru! Vubec se tim netrap. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A jak jsi toho docílila prosím tě? :) To ti závidím, taky bych potřebovala alespoň 3kg svalový hmoty nabrat :/

      Vymazat
  3. Dost dobře vím, o čem mluvíš...já si tedy anorexií jako takovou prošla, podařilo se mi to překonat a nabrat...trochu víc, než jsem plánovala :D Ale zdravým stravováním a cvičením jsem to zase shodila a teď jsem spokojená. Jasně, jsem hubenější než předtím, ale vypadám normálně a zdravě. Akorát vidím, že okolí se s tím pořád ne a ne smířit, neustále mi podsouvají, proč nejím to a tamto... je to docela demotivující a mrzí mě to, protože necítím tu podporu. Naopak ale dokáže hrozně potěšit, když se mě někdo zeptá na radu :))
    Takže přeji hodně štěstí s nabráním nějakých těch svalů, hlavně si běž za svýmn (v rozumné míře, samozřejmě) a nenech se odradit!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju... jsem ráda, že mi někdo rozumí:)

      Vymazat